Obrozenecký mýtus

29. listopadu 2006 v 21:11 | Uctívač z Javi
Obrozenecký mýtus

Nic nemůže změnit ten fakt, že když se naši předkové rozzuřily a chopily se meče, bývalo zle po okolí.



V době stěhování národů před patnácti stoletími, kdy různé komunity za pobyt na jakémkoliv území střední a východní Evropy platily daň svou krví je nemyslitelné, aby bohové dovolili pohybovat se po zemi lidem, kteří nechtěli nebo neuměli zabíjet nepřítele pro přežití a blaho svých blízkých. Dosavadní vžitou historickou tradicí, zděděnou po našich vlasteneckých buditelích z dob českého obrození, bývá zdůrazňována mírumilovná až "holubičí" povaha Slovanů, neagresivních zemědělců, v potu tváře obdělávajících svá políčka. Samozřejmě na rozdíl od zlých Germánů, kteří nedělali nic jiného, než jim všemožně ztrpčovali život. Ale nebudeme nějak příliš přehánět, když uvedeme, že pravdou bude zřejmě pravý opak tohoto tvrzení. Slované vtrhli do křesťanského světa na Balkáně a do střední Evropy jako krutí válečníci, a nikoliv jako pokojní poutníci, hledající "svou zaslíbenou zemi".

Jeden pochod Slovanů do nitra Balkánského poloostrova roku 550 barvitě vylíčil byzantský spisovatel a historik Prokopios z Caesareje (asi 500-560). Tehdy se třítisícihlavé jezdectvo Slovanů vydalo na tažení do Thrákie (dnešní Bulharsko) a snadno likvidovalo odpor početnějších armád obránců, dokonce i v místních pevnostech. Po překročení řeky Maricy se Slované rozdělili a druhý oddíl pokračoval do Ilýrie na jadranském pobřeží. Prokopios vypráví: "S oběma, s každým oddílem zvlášť, se utkali velitelé římského vojska v Ilýrii a Thrákii a byli proti všemu očekávání poraženi; jedni byli pobiti, druzí se ve zmatku zachránili útěkem. Když velitelé takto skončili, rozdrceni oněmi dvěma barbarskými vojsky, početně mnohem slabšími, narazila jedna z těchto nepřátelských skupin na Asbada." Slované se s tímto urozeným byzantským velitelem nijak nemazlili. Hodili toho křesťana prostě zaživa do ohně poté, co mu vyřezali pruhy kůže z jeho zad. Pak pokračovali v drancování země až k moři. Prokopios: "…Od okamžiku, kdy vykročili na římské území, pobíjeli bojovníci obou skupin každého na potkání bez rozdílu věku, takže téměř celá ilyrská a thrácká zem byla pokryta mrtvolami. Ty, s kterými se cestou setkali, nezabíjeli mečem ani kopím ani jiným obvyklým způsobem, ale zaráželi pevně do země zahrocené kůly, posazovali na ně vší silou nešťastníky, hrot kůlu jim vráželi do zadku, až pronikl vnitřnostmi, a takto ponechávali lidi umírat. Dále zaráželi barbaři do země zcela silné kůly, na ně uvázali ruce a nohy zajatců, tloukli je bez přestání palicemi do hlavy a ubíjeli je jako psy, hady nebo jinou zvěř. Jiné uzavírali do místností spolu s dobytkem a ovcemi, jež se jim nepodařilo odvést do své země, a nemilosrdně je upalovali. Tak hubili vždy Slované ty, kteří se dostali do jejich moci. Nyní se však i Slované z druhé skupiny, jako by byli syti tolika krve, rozhodli ponechat naživu některé z tamních zajatců; proto se všichni vrátili domů a vedli s sebou nesčetné tisíce otroků."

Koncem roku 551 pak slovanský nápor pokračoval: "Velké množství Slovanů vpadlo do Ilýrie a způsobilo tam nepopsatelnou hrůzu…Barbaři pokračovali v páchání násilností. Dlouho trvalo jejich loupežení, a teprve když pokryli cesty mrtvolami, vzali do otroctví nesčetné davy lidí a všecko vyloupili, aniž se kdo proti nim postavil, vrátili se domů s veškerou kořistí…"

Slované si v této době vydobyli respekt a stali se vyhlášenými a neohroženými vnuky samotného Dažboga. Když je podle byzantského letopisce Menandra Protektora (asi 550-?) někdy kolem roku 570 vyzval avarský vůdce Bajan, aby se mu podrobili a platili daň, odpověděl mu slovanský kníže Dauritas (patrně Dobreta) těmito slovy: "Ještě se takový nenarodil a neobjevil pod sluncem, který by dokázal naši sílu zlomit. My jsme si přivykli na to, že vládneme cizím krajinám a ne aby někdo jiný vládl nad naší. V tom jsme si jisti, dokud existuje vojna a meče."


Naši dávní předkové se však činili i v pozdějších dobách. Jejich ukrutnost, tentokrát na východě, líčí v Povesti vremennych let horlivý křesťanský mnich Nestor (1056-1114). Zmiňuje výpravu knížete Kyjevské Rusi Olega na Konstantinopol roku 907 proti tamním křesťanským Řekům, kam se vřítily spojené starověrské armády Slovanů i Varjagů pěšky i po moři. Jakmile Oleg zvítězil, "…i plenil okolo města a mnoho Hřeků pobil, a paláce mnohé rozkotali a chrámy spálili; a které zajali, jedněch posekali, a jiné mučili, některé pak rozstříleli, a jiné v moře metali, i jiné mnohé zlé činili Rusové Hřekům, jakož bojovníci činívají." Další vpád spojený s projevy "slovanské holubičí povahy" podniklo roku 941 vojsko vedené knížetem Igorem a tehdy tam jeho muži "…počali pleniti krajiny Bithynské, i plenili po Pontu do Heraklie a do Paflagonské země, celou krajinu Nikomedskou poplenivše, zátoku celou spálili; a koho jali, některé rozsekali, jiné jako terč postavivše stříleli v ně, i rozráželi, opak ruce svazovali, hřeby železné po středu hlavy vbíjeli jim, a i mnoho svatých chrámů ohněm zažehli, kláštery i vesnice spálili, a jmění nemálo po obé straně moře pobrali."

Nejinak tomu bylo i na severozápadě, kde na slovanské obyvatelstvo dorážely stejně nemilosrdné a krvežíznivé zástupy křesťanských vojsk.V této oblasti se po křižácké expanzi blízkovýchodní víry stalo heslem pro přežití známé rčení: "Proti teroru teror". Nad slovanskou reakcí na zavádění cizích mravů v jejich rodné zemi se pohoršoval holštýnský kněz Helmold (asi 1125-1177) ve své "Slovanské kronice": "Slované shromáždili vojsko a nejprve celou Nordalbingii poplenili ohněm a mečem. Táhnouce potom ostatními slovanskými krajinami, spálili všecky kostely a zbořili je až do základů, kněze však a ostatní služebníky chrámové rozličnými mukami usmrtivše, nenechali za Labem žádné stopy křesťanství. Z Hammeburgu (tj. z Hamburku) byli toho a následujícího času mnozí klerikové a měšťané odvedeni do zajetí, mnozí také zabiti z nenávisti křesťanského náboženství. Starci slovanští, kteří si pamatují všecky skutky barbarů, vypravují, že ve městě Oldenburgu bylo nejvíce křesťanů. Šedesát tedy kněží, když ostatní byli zabiti jako dobytek, bylo tam zachováno ku posměchu. Nejstarší z nich, místní probošt, se jmenoval Oddar. Ten tedy s ostatními byl usmrcen takovým mučednictvím, že jim byla kůže na hlavě naříznuta na způsob kříže a pak každému otevřen mečem mozek. Potom s rukama za záda spoutanýma vláčeni byli vyznavači Boží po jednotlivých městech slovanských, až skonali."

Těchto líčení je pochopitelně víc, ale ke zboření mýtu o "proslulém slovanském pacifismu", který kromě dalších obrozeneckých pověstí stále ještě může v našich lidech dodnes být v povědomí, snad výše uvedené řádky postačí. Pokud ne, dejme nakonec znovu slovo Helmoldovi:

"Byla mimo to lidu slovanskému vrozena nenasytná ukrutnost a neklidná, znepokojující sousední kraje po zemi i po moři. Neboť je těžko povědíti, jakými způsoby usmrcovali křesťany, ani jedněm střeva vykrucovali, vodíce je kolem kůlu, jiné na kříž přibíjeli, posmívajíce se znamení naší spásy. Mají totiž za to, že nejhorší zločinci mají být křižováni. Ty však, které sázejí do vězení, aby byli vykoupeni penězi, trápí takovými mukami a zauzlenými pouty, že kdo to nezná, sotva si dovede představiti."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leif Leif | E-mail | 30. listopadu 2006 v 11:11 | Reagovat

Tak aspoň vidíte, že naši Slovanští předkové nebyli žádní beránci a naším Germánským předkům se v bojechtivosti vyrovnali!!

2 D.A.K D.A.K | E-mail | 6. prosince 2006 v 20:18 | Reagovat

Uctívač s Javi:No dost dobrý,myslým žes četl stejnou knížku jak já,protože je my to něják povědomí :-).Jo ale ty obrázky se my fakt líbí,kdes je vzal?Kdyžtak mi pošli odkaz na mail.

3 Uctívač z Javi Uctívač z Javi | 7. prosince 2006 v 13:50 | Reagovat

Sláva D.A.K.! Je to dost možné, že jsme se shodli ve čtení nějaké knížky. Článek jsem totiž sesmolil z těchto zdrojů:

"Než vznikl český stát - Historie začala masakrem", Jan Bauer (Adonai, Praha 2001)

"České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I.", Zdeněk Měřínský (Libri, Praha 2002)

"Bohové dávných Slovanů", Martin Pitro - Petr Vokáč (ISV, Praha 2002)

"Nestorův rukopis ruský" (Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1954)

http://forum.asatru.cz/viewtopic.php?t=414

4 Náckové vonííí Náckové vonííí | 8. prosince 2006 v 15:34 | Reagovat

Teda, ještě že nejsem krisťoch!!

5 Inocenc Inocenc | 8. prosince 2006 v 18:23 | Reagovat

He, alespoň tě nemůžou Exomunikovat!!!

6 D.A.K D.A.K | E-mail | 9. prosince 2006 v 22:11 | Reagovat

Já jsem četl tu druhou takže tím se to vyjasnuje.A za ten odkaz díky.

7 Kundička Kundička | 10. ledna 2007 v 11:08 | Reagovat

Jůůůůůůůůůůůůůůů!

8 Moše Jehuda ibn Löwenstein Moše Jehuda ibn Löwenstein | Web | 11. ledna 2007 v 12:23 | Reagovat

Neopohanství, co je to za hnuj, to už rači buťte protestanty nebo katolíky i kdy ti sou taky pěkný kokůtci!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.