Katyně

7. prosince 2006 v 16:57 | Pavel Kohout |  Kultůra
Katyně

Katyně byla vydána poprvé v roce 1978 v samizdatové edici Petlice, poté v Kolínu n. R. roku 1979, a nakonec v Praze roku 1990.
Jde o "černý román" o škole pro popravčí, odkrývající v nadsázce mechanismy moci." Kohout zde staví na bizardním nápadu (škola pro katy) a důsledně tuto myšlenku rozvádí. Už v úvodu píše: "Chci svým skromným podílem přispět k tomu, abychom se jednoho rána neprobudili do světa bez popravčích." V celé knize pak ústy svých postav cituje z odborné i zábavné literatury, aby dokázal, že popravnictví bylo, je a bude důležitou součástí lidské společnosti. Vyjadřuje názor, že bez kata a trestu smrti společnost a její mravní hodnoty upadají. Kat není vrah, ba naopak, pokud je řádně vyškolen a odvede dobrou práci, je smrt rychlá a bezbolestná = humánní.
"Jste-li totiž, pane doktore, skutečný humanista, nesmíte zavírat oči před faktem, že při každé větší akci, ať je to lokální revoluce nebo světová válka, popravují spousty lidí osoby, pro které věšet znamená prostě věšet. Jenže on je, to mi věřte! dosti velký rozdíl, jestli vám oprátka perfektně zlomí vaz, anebo vás čtvrt hodiny pomalu stranguluje, že se můžete umrskat."
Pavel Kohout chtěl touto knihou šokovat čtenáře a povzbudit je v boji proti trestu smrti, tzv. léčba šokem jak píše Pavel Kosatík v knize Fenomén Kohout .
Sám Pavel Kohout o tom říká: "Na románu Katyně jsem pracoval sedm let… - protože jsem se k němu musel doslova "prozvracet". Přečetl jsem si v knihovnách veškerou odbornou literaturu o mučení a popravách. Byly to původně učebnice pro katy. Po každé kapitole jsem skoro onemocněl a musel jsem si udělat přestávku, ve které jsem psal krásnou divadelní hru."
Knihu psal jako reakci na dobu v níž byl nucen žít, na dobu po Pražském jaru až do odjezdu do Vídně.
V knize Fenomén Kohout Pavel Kosatík píše, že interpreti Katyně vytvořili několik skupin: první vnímali knihu jako výsledek "volního" psaní (chtěl psát o tom a o tom); druzí se zabývali politickými aspekty knihy (vztah moci a kata); a třetí skupina kritiků se zabývala zvláštním propojením smrti a erotiky. Sama sebe bych zařadila do první kategorie a přiklonila se k autorovu zdůvodňování, že jej prostě doba přinutila to napsat.
Slovník české prózy spojuje Kohoutovu Katyni především s Fuksem a jeho Spalovačem mrtvol a to: "… kvůli zájmu o pojmenování společenského zla pocházejícího z nekontrolovatelné totalitní moci, o zachycení proměn psychiky individua a motivací jeho selhání pod náporem dějinných událostí."
Kompozice

Kniha je psaná v er-formě. Autor je postavám zcela odcizen. Pohlíží na děj objektivně.
Hlavní dějovou linku představuje Lízinka Tachecí (srov. s. 171), která studuje Střední učiliště popravních věd (SUPOV) a má se stát první katyní světa (= odtud název knihy: Katyně). Kniha popisuje jediný školní rok se závěrečnou ústní a mistrovskou zkouškou.

Kniha je rozdělena do šesti velkých celků - kapitol. Každá kapitola začíná datem a malým úvodem k místu, nebo situaci v níž se nacházíme (prolog)(srov. s. 171). Osoba, která je v tomto epilogu zmíněna, vystupuje i v celé kapitole. Autor jakoby už v úvodu upozorňoval, o které postavě bude nyní zmínka.
- Kapitola první: "Na Zelený čtvrtek vyšlo najevo, že Lízinka Tachecí talentovou zkoušku na dramatickou konzervatoř neudělala. …" (s. 11) a celá kapitola je o tom, jak se rodiče snažili najít pro ni vhodnou školu, až ji nakonec přihlásili na školu, kde se vychovávají kati. Ona má být první kat ženského pohlaví - tedy katyně.
- Kapitola druhá: "1. září ve tři čtvrtě na osm ráno zavřel doktor Tachecí, sedící vpředu, oči a snažil si vsugerovat, že portál, k němuž se taxi blíží, patří filosofické fakultě. …" (s. 41) přemístili jsme se na půdu školy pro mladé katy. Seznamujeme se s ostatními šesti katy: Petr a Pavel - dvojčata, Šimon - syn kata, Richard - Romeo pro Lízinku, Albert - hrbáč, František - tlustý a dobromyslný. Dozvídáme se o vzniku školy, kterou založil Vlk (hlavní kat), Šimsa (jeho učeň) a Doktor (podivná inteligentní postava zasvěcená do oboru popravčích). Obs. tzv. dokumenty = školní rozvrh na měsíce a týdny na jeden rok ( více nebylo povoleno), učebny, profesory a zkratky  tzv. profesní mluvu katů: př. věřín = šibenice, eluš = elektrické křeslo (vtipně: ušák, topinkáč), plička = plynová komora (vtipně: světnička), poprdel = delší popravní lešení, úkon = poprava, zákazník = popravený, místnost k popravě = věšárna atd. (srov. s. 172) Tyto dokumenty bych přirovnala k spisovateli Sapkowskému, který ve své sáze uvádí úryvky z dobových písemných památek, aby svůj vymyšlený svět jaksi zhmotnil.
- Kapitola třetí: "V pátek 21. prosince přijela na Kozorohu zima." (s. 103) Richard se konečně snaží dát Lízince najevo jak ji miluje. Ale neustále se mu to nedaří. Nakonec na školním výletě (na silvestra) zabije domnělého soka Dujku  použije lámání kolem a elektrickou soupravou, kterou dostal na vánoce mu vypálí na hruď báseň pro Lízinku (tím se s ní i loučí), převleče se za kata a donese krvavé kolo na maškarní bál, po té spáchá sebevraždu = v březnu ho najdou umrzlého ve sněhu vedle chaty.
- Kapitola čtvrtá: "V pátek 21. března, na prahu první noci nového jara, zazvonil u Šimsi telefon." (s. 147) další, kdo propadne kouzlu Katyně je sám docent Šimsa. Vyláká ji na svou chatu, ale bohužel v rozhodné chvíli zklame. Pod tíhou pocitu, že už nedokáže být pro malou holku mužem, spáchá sebevraždu  jeho auto naleznou v řece. V této kapitole se také odhaluje Šimsova minulost, byl členem podivných tajných organizací, kde působil jako mučící a popravující kat. Odtud se dostal jako spomocník k Vlkovi.
- Kapitola pátá: "Škola skončila v pátek 20. června." (s. 211) Profesor Vlk se vydává na výlet pouze s Lízinkou a zjišťuje, že jeho vztah k ní není učitel a žačka, ani otec a dcera (kterou nikdy neměl a postrádal), ale že si ji chce vzít za manželku. Ve vlaku na cestě domů ji znásilní. V této kapitole se také odhalí Vlkova minulost. Stal se katem kvůli problémům, které si způsobil, když upálil za revoluce muže, který ho chtěl popravit.
- Kapitola šestá: "Na pondělí 30. června měl Vlk do smrti vzpomínat." (s. 267) Probíhá maturita: ústní a mistrovská zkouška. Při ústní maturitě autor podrobně popíše obsah témat, která si žáci zvolili. Mistrovská zkouška probíhá jako divadlo, při kterém se každý z žáků vystřídá jako kat, spomocník i "zákazník". Zkoušky vrcholí Lízinčinou popravou Šimsi, který svou sebevraždu jen předstíral a byl včas dopaden, aby ho na tento významný den popravili za kdysi spáchané zločiny. Na oslavách po maturitě Vlk požádá Tachecí o ruku Lízinky. Předtím se rozvedl a svou manželku Markétu jim představuje jako svou matku. Chce žít s oběma dohromady (Lízinkou i Markétou). Také zjišťuje, že paní Tachecí je okouzlující a do něj zamilovaná a už přemýšlí, jak ji získat, aby měl doma tři ženy…

Tyto kapitoly jsou ještě dále členěny na menší úseky - podkapitoly (těch je celkem 64). Tyto úseky označují změnu času nebo místa. Přitom jsou vzájemně propojeny poslední větou a to tak, že slovo (popř. několik slov) z věty, která je v předchozí kapitole, přesahuje do kapitoly další. (srov. s. 172) Dle mého názoru tak autor vytváří pocit kamerového střižení, proplétání dějů, nebo jakési nepřetržité návaznosti. Mnohdy se zdá, že věta takto roztržená byla řečena jak postavou v minulém úseku, tak jinou postavou v úseku dalším.

- Tak tedy -
zvolal předseda netrpělivě, protože začal z výrazu sekretářky chápat, že se odcizil své pověsti,
- zahradnice, pekařka, krmička nebo…
- Rozhodně, vykřikla paní Tachecí, rozhodně
3
úkonářka!
- Co je to? zeptal se PhDr. Tachecí, když jeho žena skončila svou zprávu. (s. 18)

Čtenář je tak nucen neustále sledovat, kde se to najednou ocitl. V jakém prostředí, nebo čase. Posledním slovem (popř. několika slovy) celý úsek vrcholí - pointa.
Zvláštní je kapitola o jediném slově (nebo několika slovech) (ty se zdají být pointou, celé kapitoly, důležitým završením kapitoly). Myslím, že autor chtěl tato slova nějak podtrhnout (zvýraznit), a proto je oddělil od ostatního textu.

Lízinka upřímně
9
kývla půvabnou hlavou. (s. 38)

Tato poslední slova jsou pointou celé první kapitoly. Čtenář celou dobu čeká na to, jak se Lízinka sama vyjádří o své budoucnosti, protože doposud za ni rozhodovali jen rodiče.

Zvláštností této knihy je, že autor aniž by předem varoval (graficky vyznačil) skáče z času do času, z místa na místo (uvnitř jednotlivých podkapitol). Čtenář tak musí neustále dávat pozor na každé slovo, na každý odstavec.
Tyto skoky jsou dvojí:
1. skoky do nedávné minulosti a zpět, děj tak neprobíhá chronologicky. Autor tímto dosahuje určitého napětí: část minulosti zatají a začne rovnou nastiňovat výsledy (následky) a najednou se vrátí zpět, aby vykreslil příčiny, čtenář sám pak odhaluje kam autor míří a naplňuje ho to napětím, strachem až hrůzou. Tím jak autor přeskakuje, si čtenář pomalu, ale jistě skládá skládanku osudu jednotlivých postav.

(ukázce předchází děj při maturitách, takže se zde autor opět vrací k přípravě na maturity a mistrovskou zkoušku.)
"Koncepci mistrovských zkoušek vyvinul Vlk ještě se Šimsou, ale pravý šmrnc jim dal paradoxně teprve Šimsův malér. … Doktorovo senzační sdělení v něm vyvolalo napřed zmatek, pak zničující vztek a nakonec, kupodivu, tvůrčí zápal. Hned věděl do detailu, čím mistrovské vyvrcholí. …" (s. 295 - 296) (Zde ještě čtenář netuší, že Šimsa je naživu (ono senzační sdělení) a že ho Vlk chce popravit. Začne to tušit až o několik stránek dále, kdy Vlk prozradí rodičům Lízinky, co se Šimsa pokusil udělat jejich dceři.)
"V sobotu 22. března tohoto roku, přes vyslovený příkaz odvolat exkurzi pro onemocnění šéfa školy, odvezl bývalý docent Šimsa jejich dceru lstivě do své chaty, čímž se dopustil trestného činu únosu. Tam ji omámil a zkusil přimět, aby mu byla po vůli, což se pro dívčin statečný odpor nezdařilo, zakládá to nicméně skutkovou podstatu trestného činu znásilnění. Aby ji zlomil, spáchal před jejími zraky justiční vraždu a chlípný záměr nedovršil jen dík včasnému zásahu orgánů. …
Aby unik spravedlnosti, předstíral totiž zvrhlík utonutí v důsledku autonehody, a byl úředně prohlášen za mrtvého. Teď, když byl dopaden, nemá na něho stát právní postih, a proto se rozhodl přenechat viníka rodičům a škole." (s. 300 - 301) (Zde se čtenář dovídá, že Šimsa je tedy skutečně naživu a hned je mu jasné, že ohromení rodiče ho budou chtít potrestat. A protože Lízinka studuje popravnictví, nenabízí se lepší trest než poprava. Tato část textu také připomíná publicistický styl - jakousi oficiální zprávu o trestném činu doktora Šimsi.)
"Když opět stanul na prahu pokoje (pan doktor Tachecí), byl od pasu nahý, z úst mu jak šílenci kanula fluorová pěna, ale poprvé promluvil jako normální člověk.
- A od čeho, zeptal se chraptivě, jste-
57
- kati?? (s. 302)
(Čtenář odhaluje, že jeho předtucha byla správná. Nicméně, kdo a jak Šimsu popraví se dozví až u mistrovské zkoušky o několik stránek dále.)

2. další skoky v čase míří do vzdálené minulosti (kterou postavy považují už za pohřbenou, ale ona bohužel přežívá a ovlivňuje je až dodnes), jsou jaksi bezprostřední, slouží jako vysvětlivky (co ději předcházelo, proč postava jedná takto, jak se do děje vůbec dostala), nebo jako dokreslení charakteru (psychiky) postav (čeho je osoba schopná, co od ní můžeme za hrůzné činy očekávat). Objevují se jako něco, na co si osoba náhodou vzpomněla. Děj tak místy připomíná tok myšlenek, jako by osoba sama psala o sobě a najednou v proudu řeči si vzpomněla na něco z minula.

Stáhl si a podal mu železný prsten se zlatým vnitřkem tak, aby zblízka viděl iniciály. Starý muž hleděl na šperk jako fascinován.
- To je otcův, řekl pak hluše, odkud že to přicházíte…?
Vlk to zopakoval.
- Ale tam byl… tam můj bratr…
Došel až k Vlkovi, zběžně na něho pohlédl a dal mu z každé strany strašlivou facku. Když Vlk instinktivně vymrštil obě dlaně, aby se chránil před dalšími, uhodil ho pěstí do žaludku, až se svalil. Pak ho překročil, obešel
43
psací stůl, zvedl víko, chránící psací stroj, zavedl do válce papír a pohodlně usedl.
- Jméno! Řekl sotva slyšitelně. Jestli se mi tu budeš válet ještě vteřinu, přerazím ti nohy. (s. 226)
(Ještě před koncem kapitoly jsme se přesunuli do Vlkovy minulosti. Když předával prsten, jakoby si vzpomněl jak a od koho ho získal.)

Velmi obtížné je také číst dialogy postav. Přímá řeč totiž není vyznačena uvozovkami, ale jen na začátku pomlčkou (-). Čtenář mnohdy neví, jestli autor ještě stále popisuje, jak postava onu větu pronesla, nebo jestli už postava opět mluví (konec nebo přerušení řeči je označeno pouhou čárkou). Vznikají tak malá čtenářská nedorozumění.
V delší přímé řeči je také velmi rušivé, když autor větu co pět řádků v půli přetne (na naprosto nevhodném místě), jen aby napsal: "pokračoval Petr" a pak větu dokončí. Po několikerém "pokračoval Petr" je již čtenář zcela vyrušen a neví, o čem se píše. Je to jako když v jednom odstavci použijete jedno slovo stále stejné. Po chvíli čtenář přestane vnímat obsah odstavce a začne počítat kolikrát jste ono slovo použili. (srov. s. 172)

- … To a nic jiného měla vykonávat i vaše dcera. Nešlo tedy o to, aby -
pokračoval profesor Vlk, obraceje se k doktoru Tachecímu, a v jeho hlase poprvé zazněla lehká výčitka,
- vraždila lidi, nýbrž aby se jí otevřel snad nejpropracovanější a rozhodně nejpopulárnější obor lidské činnosti, neskonale starší než medicína, práva, o filosofii ani nemluvě. Já, zde kolega -
pokračoval profesor Vlk, obraceje se k docentu Šimsovi,
- i ostatní pedagogové jsme jí hodlali předat bohaté vědomosti, které, jak naznačila i moje malá improvizace, patří k základům civilizace. A chtěli jsme jí předat i své bohaté poznatky z praxe, aby se "capital punishment", jak výstižně říkají Angličané, absolutní trest, nestal živností diletantů, ale opět doménou nejlepších synů a teď i dcer svého věku. Jste-li totiž, -
pokračoval profesor Vlk, obraceje se k doktoru Tachecému,
- pane doktore, skutečný humanista, nesmíte zavírat oči před faktem, že při každé větší akci… (s. 35 - 36)

Jinde se autor pokouší o přesné vystihnutí momentu, kdy se změnila mimika postavy, kdy postava provedla určité gesto nebo se obrátila k jiné postavě. V onom momentu pak větu rozbije.

- …a chtěl bych se spolu s naší milou Lízinkou Tachecí, která se dnes stala první katyní světa doslova o-
zvážněl Vlk i v žertu,
- prsa, když světový tisk hlásí ze Singapuru, že tam má stejný úřad nastoupit dvacetiletá Anita Chuan, veřejně podělit o společnou radost, kterou nám právě připravila její i moje rodina, když schválila naše-
Vlk musel zvýšit hlas, protože to se už podle plánu roztleskala Markéta, aby strhla ostatní,
- zasnoubení. (s. 343)

V knize se také objevuje poezie. Poprvé v básničce, kterou skládá Richard Lízince Tachecí:
Ten rudý kvítek z ruky tvé
je symbol mého mládí.
Ať naše něžné přátelství
až k závisti svět svádí! (s. 143 - 144)
A pak je také v mistrovské zkoušce, která probíhá formou divadla. Lízinka v kostýmu historie provádí diváky dějinami popravnictví, jejími ústy promlouvá Albert (spojení mužského a ženského elementu v postavě historie).
Nemít historie meč, plyn, kulku, kůl,
bylo by jí nyní stěží půl.
A tím pádem není těžké, jářku,
poznat v historii první úkolářku!
Ať nás doprovází cestou na měsíce
ztepilá a čistá jako šibenice!
Ať o ní zvěst dotkne se hvězd:
Strangulare humanum est! (s. 312 - 313)

Zvláštní postavou knihy je hlavní hrdinka Lízinka Tachecí, která je v první kapitole popsána pouze nepřímou charakteristikou jako dívenka krásná, inteligentní, ale uzavřená (proto nemohla studovat ani gymnázium, protože byla příliš krásná, ani konzervatoř, protože byla příliš chytrá a uzavřená). V celé knize nepronesla ani slovo, až na konci knihy řekne jedinou větu ("Ani se mi neuprd"). Je jako loutka v rukou rodičů, kteří si díky ní vydobývají určitou prestiž ("hlavně aby holka měla maturitu"). Je i loutkou v rukou profesora Vlka ("bude to první katyně světa"), který si také díky ní splní svůj sen - mít potomka. Jakoby v celé knize byli důležitější ostatní postavy než sama katyně. Lízinka všemi katastrofami (vraždami a sebevraždami) proplouvá s dětskou naivitou ("Lízinka hrála novou hru. Když je míjela modrá sedačka, dostala bod Líz. Když jela červená, připsala jej Ince. Když zelená, patřil bod té, která jich měla právě míň. Líz vedla těsně 15:14 a Lízinka musela dávat pozor, nechtěla-li se splést…") (s. 151), uzavřena do svého vlastního světa, nechává sebou manipulovat, dělá co jí nařídí ostatní. (srov. s. 172)
Myslím, že Lízinka zde představuje určitý kontrast: kontrast její naivní dětské duše a světa plného dychtění po moci (toto dychtění představují všechny ostatní osoby, každý má své ambice, jen Lízinka si hraje hru); a kontrast její andělské krásy v porovnání s jejím krvavým povoláním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Náckové vonííí Náckové vonííí | 8. prosince 2006 v 15:31 | Reagovat

Já bych chtěl být ulechtán, nebo usouložen k smrti!!

2 Inocenc Inocenc | 8. prosince 2006 v 18:17 | Reagovat

Ano a zavést vehřejné popravi jako to bylo kdysi, alespoň to odraďí případné další potencionální lotry!!

3 D.A.K D.A.K | E-mail | 9. prosince 2006 v 21:39 | Reagovat

Jakto že tam není čtvrcení za živa:-),kdyby se to konalo veřejně tak je kriminalita nulová.

4 Leif Leif | 14. prosince 2006 v 14:02 | Reagovat

No to by pak těch způsobů mohlo bejt mrtě, třeba lámání kolem!!

5 Brežněv Brežněv | 15. prosince 2006 v 13:20 | Reagovat

Katině, neodehrál se tam masakrk neviných Polských pracujících jež zemřeli rukou nacistického vraha???

6 Knize.Vladivoj Knize.Vladivoj | E-mail | 16. prosince 2006 v 19:58 | Reagovat

Nehlasoval jsem, protože jsem pro oběšení pro civily a zločiny vojáků proti cti armády a pro popravy zastřelením popravčí četou pro vojáky.

7 D.A.K D.A.K | E-mail | 18. prosince 2006 v 21:28 | Reagovat

Brežněve ty kokote bolšanskej tak ty Poláky v tý Katyni o který mluvíš zmasakrovaly ti tvý soudruzy .Bylo tam 6000 obětí tak si  zamět před vlastním prahem ty kokote než budeš něco na někoho házet.

8 Leif Leif | 20. prosince 2006 v 13:28 | Reagovat

To je typické, komunisté i "demokraté", stále opakují své lži, až to mnoho lidí podvědomně příjme za fakt!! To je způsob propagandy tohodlenc systému!!

9 Inocenc Inocenc | 20. prosince 2006 v 21:46 | Reagovat

Houpi hou, vyselci jdou zpívaj píseň veselou!!

NA šibenici se pohupujou!!

10 Brežněv Brežněv | 4. ledna 2007 v 20:27 | Reagovat

D.A.K, ty popířáš Katiňskej holokaust??? Abychom se ještě nesetkali před lidivým soudem socialistického Českoslovenka!!

11 D.A.K D.A.K | E-mail | 6. ledna 2007 v 15:07 | Reagovat

Omyl chlapče já ho nepopírám,já ho připisuju lidem jako ty!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

12 Leif Leif | E-mail | 6. ledna 2007 v 17:46 | Reagovat

Přesně, alespoň brežněve vidíš, že na naší Německé straně Polska se Poláci měli líp!!! Blllll!!

13 Kundička Kundička | 10. ledna 2007 v 11:07 | Reagovat

Suproví obrázky_

14 Moše Jehuda ibn Löwenstein Moše Jehuda ibn Löwenstein | Web | 11. ledna 2007 v 12:21 | Reagovat

Pěkně si tu historii překrucujete, v Katyni zabíjeli náckovský vojáci a zabíjeli především, polské důstojníky židovského původu!

15 D.A.K D.A.K | Web | 14. ledna 2007 v 23:38 | Reagovat

Tak ted mě přesvědčils o tom že máš opravdu obřízku mozku,která zasahuje do nejdůležitějších center myšlení.

16 Barborka von Nietsche Barborka von Nietsche | 25. ledna 2007 v 10:41 | Reagovat

Hihihi, kolik bylo v Polsku židovskejch důstojníků?? Ty by ani nepustili do Armije Polskie!

17 Leif Leif | 1. února 2007 v 12:24 | Reagovat

Tj, Poláci moc židy nikdynemuseli, chudáčci žiďáčci!!!!

18 D.A.K D.A.K | 2. února 2007 v 0:30 | Reagovat

T o je pravda na rozdíl od většiny Evropských zemí kde se Jude integrovaly do společnosti byly v Polsku v getech!!

19 Leif Leif | 6. února 2007 v 21:40 | Reagovat

Integrovali ale věčinou až po roce 1848, a taky to nebylo bůchví jak hrozní nejliberálnější postoj k pejzatým měli ve Francii a to už od roku 1789, takže to mluví za vše!!!

20 Brežněv Brežněv | Web | 6. února 2007 v 22:39 | Reagovat

Jen si lžete bídní lháři Však to všechno jednou bude použito před lidovým soudem proti vám!!

21 KalisnikWP KalisnikWP | 2. dubna 2007 v 12:34 | Reagovat

Bolševiku, piješ zásadně jen ruskou vodku Stalinovi slzy?

22 Leif Leif | 3. dubna 2007 v 21:16 | Reagovat

Ten co pije, to rači nechci ani vědět!!

23 crazy teacher crazy teacher | 16. ledna 2008 v 18:56 | Reagovat

Máte tu hrubých chyb jak maku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.